Výčet vašich profesí je v každém medailonku zhruba přes dva řádky. Muzikant, herec, malíř, spisovatel, dramatik, publicista, politik… To jste tak renesanční člověk?
„Teď když vás tak poslouchám, tak asi fakt jsem. On ale není problém dělat tolik profesí, problém je dělat je dobře. Já jsem v každém tom oboru dosáhl na vrchol.“

Ono se ale říká, že nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích. U vás je to přitom taková menší zasedačka.
„To opravdu nejde. Je to věc, kterou mi moje žena vyčítala celej život. Že dělám jenom to, co mě baví. Ale v tom to právě je. Já vždycky dělám jenom jednu věc, proto v ní můžu být dobrej. Když píšu texty, tak píšu texty, když píšu knihu, věnuju se jenom tomu. Malovat jde průběžně, prostě vstanu od počítače a jdu. Problém je, že nikdy nedělám to, co se po mně chce. Když chtějí knihu, já bych zrovna rád maloval a podobně. Ale v té pestrosti je právě ta krása. To je, jako bych měl mnohoženství.“

Tak to by se vám určitě taky líbilo, ne?
„To by se snad líbilo všem.“

Jak jde těch asi dvacet věcí, co vás živí, skloubit s faktem, že jste prý líný?
„Ano, já velmi rád odpočívám. Celej život dělám od půl pátý ráno do zhruba desíti dopoledne. Pak už nedělám nic, jen se dívám na televizi a u toho ležím. A večer jedu hrát. Ale nebylo to tak vždycky, já jsem v mládí furt běhal, pořád jsem byl někde na ulici a v pohybu. Sotva jsem přišel ze školy, tak jsem běžel ven. Dneska ti mladí jenom sedí u počítače. Proto mají taky ženský počítačový zadky, jsou vysezený. Ale to by ani až tak nevadilo, velkej zadek je v pořádku, jenže k tomu musíte mít pas, mít tvar houslí. Ale ony už dneska nemaj ani ten pas, protože jen sedí a žerou. Najít dneska krásnou ženskou, to je nadlidskej výkon.“

Vy máte asi dost vysoké nároky, já bych řekla, že zrovna v Česku je krásných ženských dost.
„Vůbec ne. Krásný holky jsou ale třeba v České televizi, na ČT24 jsou fakt nádherný. Navíc jsou velmi oduševnělý. Vypadají úně jinak než missky. To jsou příšerný prázdný nádoby.“

Vy jste ale s mnoha modelkami a miss spolupracoval, hrály ve vašem divadle.
„Ano, protože mám krásný ženský rád a nepožaduju, aby byly chytrý. Mně vyhovuje, když je ženská blbá jako dlabaný necky.“

A to vám vyhovuje v divadle nebo obecně v životě?
„Obecně. Ženská musí být prostě hezká. Hlavně teda musí mít dobrou figuru, já upřednostňuju tělo před obličejem. No a hlavně vás musí mít ráda a mít se k sexu. Vy se k němu moc nemáte, vás to moc nebaví.“

Myslíte mě konkrétně? (smích)
„Ne, Češky.“

A to je podle vás pro Češky opravdu tak typický znak?
„Speciálně pro ně. Venku jsou holky víc free. Přijdete do baru a tam ženský sedí a jsou k mání. U nás to vypadá, že jsme buzeranti, protože tady v barech ženský nejsou. Jenom chlapi.“ 

Které národnosti jsou tedy v tomhle směru lepší?
„Francouzsky jsou skvělý, Angličanky… Všechny mimo Češek.“ 

I třeba Seveřanky? Ty působí celkem chladně.
„Seveřanky jsou skvělý do dvaceti let. Pak to začnou být stejný krávy jako Češky. Do dvaceti si užívaj, ale pak si začnou myslet, že vlastně poskytujou něco zvláštního, a zblbnou.“

Vyprošuji si, abyste nás urážel. Začínám pochybovat, že je pravda, co se o vás traduje. Že všechny ty krásné ženské, co u vás hrály, musely projít speciálním pohovorem a poskytnout vám jisté sexuální služby!
„Nemusely. Nejsem idiot a vím, že když to není dobrovolně a s chutí, tak to beztak za moc nestojí. Navíc je to pro mě nedůstojný, aby si takhle kupovaly roli. Zas takovej chudák nejsem. Ale je jich dost, který to udělaj rády a ne proto, aby si zahrály. Ale samozřejmě se nevnucuju, nic nenabízím, nevyhrožuju… Jen když jsou dvě rovnocenné partnerky a jedna vám je blíž a druhá ne, tak ta první hraje. Tak je to v pořádku.“

Takže si u vás zahrály i takové, které vám sexuální služby neposkytly?
„No jistě. Já jsem taky každou nechtěl. (směje se) Přišla třeba krásná ženská, ale já jsem věděl, že by se mi to nelíbilo.“

To se dá takhle odhadnout na první pohled?
„To poznáte velmi rychle. Z toho jak mluví, jak se chová. Já mám dobrej odhad na lidi.“

Vy jste mi teda znalec žen. Ale paradoxem je, že vás hodně z nich vlastně nemá rádo. Je to tou vaší upřímností?
„Ženský nemají rády, když se říká pravda. Vy musíte mít vždycky všechno nějak zabalený. A já prostě všechno říkám tak, jak to je, jinak to neumím. Spoustu jich to odradí, ale ne takový, o který bych stál.“

To jste tak měl vždycky, nebo to přišlo s věkem?
„Vždycky. Já jsem měl odjakživa takový postavení, že jsem se nepotřeboval ucházet o jejich přízeň. Kolem kapely a rocku bylo vždycky dost těch, co mě měly rády.“ 

Musel jste vůbec někdy nějakou ženskou balit?
„Každou. To je potřeba. Nemusel balit jenom Sagvan Tofi nebo Lukáš Vaculík. Takoví ti vyloženě krásní lidé. Protože vy vůbec nekoukáte na vnitřek, na duši. Vy kupujete krabici.“ 

To je spíš doména mužů, ne? Ženy hledají jiné věci než krásný obal.
„Ale hovno.“

Tak jak jste je tedy balil?
„Jako každej. Nadbíháte jí, zvete ji a chodíte s ní na různý akce. A pokud je naladěná na stejnou vlnu jako vy, tak vás vezme. Každej si najde toho svýho, život vám správnýho člověka přihraje. Vy to musíte poznat. Ale vy ženský to většinou moc nepoznáte.“ 

Vy máte o ženách hrozně špatné mínění.
„Znám je celej život, to jsou zkušenosti.“

Takže žádnou osvědčenou taktiku na balení jste neměl?
„Ale měl. Já jsem vždycky ženským lhal. Když jde o ženskou, tak můžete lhát a pomlouvat. To není myšleno vážně, to je jen boj o samici. A tam jsou dovoleny i nedovolené chvaty.“

Tak abyste je sbalil, lžete, ale někdy jste zas až přehnaně upřímný. Vám nedělá problém ani říct ženě, že je tlustá.
„Protože je.“

Ale to se ženám neříká.
„Tak nemá bejt tlustá. Pochopte, to není žádnej handicap. Ona je tlustá, protože žere. Protože se přežírá, nemá vůli, je to odpad.“

Vy ale máte k jídlu evidentně taky kladný vztah.
„No jo, ale mně je sedmdesát. Takhle jsem nevypadal vždycky. A když bylo třeba, tak jsem asi dvakrát v životě zhubnul sedmnáct kilo. To dokáže málokdo. Přestal jsem žrát a hýbal jsem se, hrál jsem fotbal za Amforu. Vy jste mě ale už zastihla při závěrečné fázi mého života.“ 

Sedmdesát přece není zas tolik, to před sebou můžete mít ještě pětadvacet let.
„No ale jak budou ty léta vypadat? Je to příšernej věk, boj o každej den.“

Někteří vaši vrstevníci si ještě dělají děti.
„Protože jsou to idioti. Je to nezodpovědnost. Já chci svoje děti vychovávat, mít na ně vliv, chci si s nima hrát. A to nemůžete, když už jste dědoušek.“

Já myslím, že chlapi dost zblbnou, když se zamilují, takže nikdy neříkejte nikdy.
„To je pravda, když vás zasáhne amorův šíp, není pomoci. Přiznávám, že když se zamilujete, ztratíte soudnost a děláte nesmysly. Dělal bych je i já. Ale ten chlap za to nemůže, to je jako virus.“

Byl jste zamilovaný?
„Mockrát. Ale ty, na který se nezapomíná, ty jsou v životě tak tři. Včetně mé ženy.“

A ty další dvě?
„Ty nějak prošly mým životem. Já si na ně rád občas zavzpomínám. Měl jsem krásný ženský.“ 

S manželkou jste vydržel dost dlouho.
„Osmadvacet let. Ale já ji mám pořád, nerozvedl jsem se. Jen ona během toho prožila skoro celej lidskej život s někým jiným. Jsme jako sourozenci, přišel jsem ke skvělé sestře. Se kterou mám teda shodou okolností dvě děti.“ 

Myslíte, že láska k jedné osobě nemůže těch třicet let přežít?
„To vůbec nejde. Všechno se okouká, na tomhle světě není nic trvalýho, ani láska ne. Já na tom ale nevidím nic špatnýho, je to přirozený.“

Když jste se ženil, tak jste ale asi takhle neuvažoval.
„Já se ženil z veliké lásky. A sedm let to taky veliká láska byla. To je na mě dlouhá doba, když si uvědomíte, že jsem byl rocker. A byl jsem věrnej!“

Celých sedm let?
„Ano, protože jsem svou ženu miloval. A taky jsem to nechtěl zkazit sobě. Nevěra není tak jednoduchá, jak si myslíte, slušnej člověk se s tím vypořádává těžko. Vyrovná se s tím, ale ty výčitky svědomí jsou strašný.“

Jste tolerantní i vůči nevěře žen? Hodně mužů zahýbá, ale manželce by to přitom neodpustili.
„Já měřím všem stejně. Když něco prasklo na mou ženu, používal jsem na ni stejnej metr jako na sebe. Tak to má bejt.“

Jaké to bylo v tom vašem rockerském období s Olympicem, co se týče fanynek? Fakt je to tak, že se vám pak samy cpou do postele?
„Ano, je. Tam je velký zbožňování. Hlavní výhoda je, že ty holky bývají hodně mladý. Starší ženský už na vás hrajou hry, ale ty patnáctky jsou takový ryzí. Neptají se, kde bydlíte, čím jezdíte. Podívá se vám do očí, vidí, jak bubnujete, a je vaše. To patří k věku.

Využívali jste toho hodně?
„Jasně, ale kdo by toho nevyužil? Vždyť je to lidský.“

Jak to jde se sexem ve vašem věku?
„Jde to. Ale já se specializuju na ten orální. Protože bych u toho taky mohl umřít.“

Dokážete odhadnout, kolik jste řádově měl žen?
„Hodně.“ 

Hodně je pro každého něco jiného.
„Hodně pro každýho.“ 

Vybavíte si aspoň tu první?
„Jistě, protože to byla moje žena.“ 

Vážně? Vy jste si vzal svou první holku?
„Ano, protože jsem ji miloval. Tak vidíte, že ani jako rocker nejsem takovej cynik, jak vám připadám. Já jsem vlastně romantik. Teď už jsem teda spíš sentimentální melancholik!“

Očima autorky

František Ringo Čech je svůj, na což jsem byla připravována ještě před naším setkáním. Realita byla ale o několik úrovní dál. Ringo je ztělesněním hesla: Co na srdci, to na jazyku. Jeho upřímnost místy hraničí až s hrubostí. V kontrastu k tomu, co říká, se ale k ženám chová jako gentleman. Objednal mi pití a přinesl mi ho až pod nos, a kdykoliv v divadle Semafor potkal nějakou známou, vstal a velmi zdvořile ji přivítal.