Otakar Motejl (†77): Právní pomoc? Spíš první pomoc lidská

A dokonce později i pochyboval, jestli dělal dobře.

Odlišoval se už jako student na právnické fakultě. Mezi dělnickými kádry v teplákách a svazácké košili tu v 50. letech působil v obleku a kravatě jako provokatér. Ke státnicím ho prý pustili, ale jako „buržoazního experta, s nímž si už dělnická třída poradí“. Neporadila. V politických procesech 60. let obhajoval »prezidentova vězně« Vladimíra Škutinu a Pavla Tigrida, později pak normalizační disidenty.

Pomáhal, přesto pochyboval

„Bylo nás víc, nebylo by spravedlivé hovořit jen o mně,“ bránil se později. Moc toho pro neoblíbence režimu udělat nemohl. „Výměr trestu mé snažení arci neovlivnilo. Jeho výše byla dána dřív, než se soud odebral do jednací síně,“ přiznával Motejl. Víc než pomoc právní tak prý udílel první pomoc lidskou rodinám souzených. „Blízcí disidentů byli postiženi citově, materiálně, žili ve strachu. Pokoušel jsem se jim situaci ulehčit, být rádcem, varovatelem,“ vzpomínal.

Procesy podle něj provázela absurdní opatření včetně odstřelovačů na střechách jako například při soudu se skupinou Plastic People. Přes to všechno dobré, co pro vězně komunismu udělal, Motejla celý život trápily pochybnosti, jestli svou aktivitou nakonec jen nevytvářel falešný dojem férovosti těchto procesů. Jen hlupák nikdy nepochybuje…