Jak časově stíhá fotbalové zápasy, dvě rodiny, práci v divadle a televizní natáčení? Popral se někdy jako věrný fotbalový fanoušek?

Jak se divadelní herec jako vy dostane do televizního seriálu?
„To je těžký, mě si vybrali. Hrozně dlouho mě uháněl producent, že to nikdo jinej hrát nemůže. Než jsem vstoupil do Přešlapů, tak jsem hrozně remcal na naše nově vznikající seriály. Hrozně mě prostě rozčilovaly. Tak jsem si: říkal, jestli s tím jde něco dělat, nejde. zkusil jsem to.“

Zlomily vás peníze?
„Mám dobré zázemí v Dejvickém divadle, ale divadlo jako takový je prostě drahej koníček. Lhal bych, kdybych tvrdil, že peníze při rozhodování nehrály žádnou roli. Ale nikdy nic nedělám jenom pro peníze. Přešlapy jsou podle britskýho seriálu, takže jsem viděl několik dílů, přečetl jsem si scénář a nezklamalo mě to. Proto jsem to vzal.“

Dá se jako čistě divadelní herec uživit?
„Já nevím. To by člověk musel hostovat v různých divadlech, včetně soukromých. Kdybych měl hrát jenom tak, jako teď, tak bych asi nevyšel. Mám přece jen dvě děti a každý jinde.“

V Přešlapech i ve skutečnosti jste zarytý sparťan, ve filmu Non Plus Ultras jste dokonce sparťan- bitkař. Popral jste se někdy kvůli fotbalu?
„Já jsem se nikdy nepral, ani to neumím. Dostal bych a pak bych fňukal a lízal si rány. Asi jsem schopnej porvat se za rodinu a za ty svoje holčičky. Bylo by trapný, kdyby ne a bylo to potřeba. Ale ty léta, kdy mi ubližovalo, že se mi jako sparťanovi posmívaj sešívky, tak to už je dávno pryč.“

Máte dvě dcery. Nechtěl byste ještě syna, abyste si měl s kým chodit zakopat a fandit na stadion?
„No jasně! Tím, že bych chtěl kluka, jsem se nikdy netajil. Ale ne abych měl s kým chodit na fotbal. To může chodit i holka. Jsem aktivním účastníkem webu pro sparťanské fanoušky a tam píšou i holky a jsou šikovný.“

Seriálový Petr je domácí typ, pivo a fotbal, ženské ho moc neberou. Taky si doma sednete k televizi a dáte si klid u fotbalu?
„Já jsem ochoten vynaložit hodně úsilí na to, abych si potom mohl užít o to víc pohodlí. A s věkem se to jenom zvýrazňuje. Říkám o sobě, že jsem jezevec, prostě jsem nejradši doma, aktivita se po mně musí vyžadovat. Jsem spíš taková lenora… Děti ale aktivitu umí ocenit, to mě nabíjí. Když ale mám večer představení, tak nejsem schopnej být přes den akční, naopak si to šetřím na jeviště.“

Představme si situaci: Sparta je ve finále Ligy mistrů, přítelkyně se chce dívat na svůj nejoblíbenější film. Co v televizi poběží?
„No Sparta. Nevím, čím to je, ale film si může půjčit na DVD, živé přenosy jsou prostě nenahraditelné. Ale nejsprávnější odpověď asi bude, že já budu někde na tom stadionu a ji bych nechal doma se koukat. Protože finále jste říkala? No to je ale blbá modelová situace. To se nestane.“

Partnerku v Přešlapech vám hraje Jitka Schneiderová. Dovedl byste si ji představit jako životní partnerku?
„Asi tři hodiny bych to vydržel. Pak bych se jí zeptal, jestli ji to ještě baví, ona by se mnou taky nevydržela dýl, a pak bychom se rozešli. Asi po hodině by se mi začalo stýskat a zkusili bychom to znovu, ale za další dvě hodiny bychom se zase rozešli a tak dokola. Jako partnerka na place je úžasná. Má mužský humor, nechá se vést, přizpůsobí se situaci. Vzájemná chemie je dobrá, ale jako partnerka opravdu tak na tři hodiny.“