30. září 1989: Neříkejte Rusáci, ale Sověti!

Jak vidělo rok 1989 svýma očima třináctileté dítě, napsala Blesku Martina Burešová z Mostu. „Na přírodopis a chemii jsme měli takového poděse učitele. Bavila jsem se se spolužákem v lavici a on na nás najednou začal řvát přes celou třídu: „To jste demokrati? Když mluvím já, vy mlčíte!?“ líčí čtenářka a pokračuje: „Bylo pár týdnů před listopadem a já vůbec netušila, co je to demokrat, ale už jsem si v jeho hodinách nedovolila ani ceknout.“

Přírodopisáři na tom byli celkem dobře, stejně jako třeba matikáři nebo tělocvikáři. Horší to bylo s těmi, kteří vyučovali ruštinu, občanskou výuku a dějepis... Těm se po 17. listopadu zhroutil svět.

„Na ruštinu a občanku jsme měli manželku významného stranického funkcionáře. Po listopadu tyto předměty téměř přestaly existovat. Místo toho jsme diskutovali o tom, co se kolem nás děje, ale většinou jen mezi sebou. Soudružka učitelka se vzmohla jen tu a tam polohlasně podotknout: „No tak, neříkejte Rusáci, ale Sověti...“,“ zakončuje Martina Burešová.