Nabízíme první část vyprávění Alex:

A tak jsem se onoho podzimního odpoledne v parku u potůčku pod vysokými stromy za Marťana provdala a svatební hostinu jsem protancovala.

Když nás po krátkém zdřímnutí po svatební noci vzbudil dvojitý alarm – budíky nastavené pro jistotu na mém i na Marťanově mobilu –, pozdravili jsme nově: „Dobré ráno, ženo moje!“ a: „Dobré ráno, muži můj!“ Do šatů jsme zpátky skočili, pro pasy, peníze, foťáky, čisté prádlo, make-up a tělové mléko se domů stavili a na letiště vyrazili.

JAK SE MLUVÍ V ČESKU
Na letišti měli to srdce, že mi v kabelce i tělové mléko nechali, přestože mělo větší objem než předepsaných 100 ml, čímž velice mě potěšili, a tak jsme se do malinkého letadla směr Amsterdam hladce nalodili.

Hladce jsme taky přistáli, jízdenku na vlak do centra jsme si koupili, přičemž nás trošku zaskočil prodavač u okýnka poté, co jsme mu řekli, že jsme z Čech, otázkou: „And what language is in Czech?“ (Jakým jazykem se mluví v Česku?)

V hotelu nás potkalo jen menší nedorozumění, když slečna recepční nebyla schopna rozlišit „h“ na začátku mého rodného příjmení, na něž jsme měli rezervaci, jednoduše proto, že „h“ Holanďané nemají, místo toho mile chrochtají, a milé překvapení, když jsme obdrželi jako bonus k ubytování třídenní lítačku na městskou dopravu. Větší překvapení však čekalo mého Marťana v hotelovém pokoji, který, ač byl kuřácký, kouřit se v něm směl pouze tabák, marihuana uvnitř hotelu byla zakázaná pod pokutou 150 eur. Marťan si tedy zapálil cigaretu, rozkašlal se, já si uvědomila, že mě vlastně neobeznámil se svým zdravotním stavem, a Marťana jsem na svou lež před úřady upozornila. „Vždyť vidíš, jak kašlu,“ odvětil suše Marťan. „Takže tuberkulóza? A jaká prognóza?“ žádala jsem upřesnění.

„Neboj, miláčku, brzy umřu,“ uklidnil mě Marťan a vyrazili jsme na obhlídku okolí hotelu.

UNAVENÝ BOBŘÍČEK
Restauraci i coffeeshop jsme našli za druhým rohem, a tak jsme se najedli a napili, Marťan si patřičně zahulil, čeho, kolik a za kolik si koupil, mě důležitě poučil. Všudypřítomný zákaz podávání alkoholu v coffeeshopech a kouření tabáku na veřejných prostranstvích, kvůli němuž jsme si i v coffeeshopu museli jít sednout do skleněné buňky pro kuřáky tabáku určené (vzhledem k tomu, že můj Marťan si marihuanu balí výhradně s tabákem), mě vzhledem k zahulenosti buňky trošku otrávil.

Cestou na hotel Marťan vytyčil strategické body našeho svatebního tripu: „Bobříka musíme šukat, dávat mu papat a kupovat mu dárečky, aby tady bobřík netrpěl,“ a po chvíli soustředěného zamyšlení dodal: „A čím víc bude medvídek hulit (pozn. medvídek = Marťan, bobřík = já), tím víc dárečků bobříkovi koupí.“

Jak se novomanželům líbilo v obchůdku s latexovými oblečky a kvůli čemu se poprvé pohádali?

Celou reportáž včetně fotografií z cesty najdete v Reflexu číslo 39.