Slovenský trenér Ján Kozák má nepřekonatelnou alergii na Čechy a český jazyk. Stačí pár slov v češtině a začíná přicházet o rozum. Dokazuje to šokující nahrávka...
Nešišlej, debile
Nemůžeme se mít jenom rádi. Občas to na sebe někdo prostě musí vzít. Nebýt srab a říct: Češi mi nevoní. Ale berte to s nadhledem, o nepřátelství nejde. Pár slov ještě neznamená, že doma někdo pálí českou vlajku.
Když se Ján Kozák dopálí, vyzývá lidi na souboj nebo jim rovnou tříská hlavou o zeď. Je – asi – maličko prchlivý. A Češi mu – určitě – straší ve věži.
'Nepřítel Čechů' Jurko: Ať se vám omluví hráči! »
„Já nevím, odkud jsi přišel, takže se tu neusmívej jako debil, když něco říkám. Nešišlej tu, protože ti nerozumím. Nauč se slovensky, pro mě nejsi absolutně zajímavý,“ obul se předloni do Přemysla Bičovského.
Fotbalový kouč Košic se nechutí k Čechům netají. Stačí málo a bývalý československý reprezentant vyletí. „Mám averzi vůči českým trenérům. Na milion procent jsem přesvědčený, že slovenský fotbal neposunou výš. Dobří jsou i naši trenéři a nemají práci. Žádnou extrapráci tady Češi neudělali.“
Ján Kozák, tréner Košíc. • Foto sita
„Vrba má jen květnaté řeči,“ láteřil přesto. „V novinách stavěli jeho mužstvo do vesmírné polohy. Dostal hráče, o které požádal, ale přes průchodnou Slavii v poháru přejít nedokázal. To, že je asistentem reprezentačního trenéra Slovenska, je výsměch.“
„Zabývat se výroky pana Kozáka mi přijde zbytečné,“ reagoval Vrba, nynější kouč Plzně. „Jsou to jeho obvyklé úlety. Svůj charakter ostatně ukazuje zas a zas. Na Slovensku jsem pracoval delší dobu a mohu říct, že podobné názory šíří jen on.“
Jaké české peníze?
Petera Šťastného v 80. letech srovnávali s Waynem Gretzkym. V 90. letech byl hokejovou obdobou Rastislava Štefánika – pravověrným slovenským vlastencem.
„Slováci to za posledních tisíc let neměli lehké,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes. „Pořád je měl někdo v hrsti. Říkal, co mají dělat. Nejdřív z Maďarska, pak z Moskvy a pak z Prahy. Těžko jsem snášel věčné ponižování.“
Slávni bratia zľava - Anton, Peter a Marián Šťastní • Foto ČTK
Šťastný bral zařazení do skupiny C jako velké příkoří. „Československo jsem rád reprezentoval. Ale mnohokrát byly problémy, které jsem nemohl skousnout. Vzpomínám, jak se mě někdo ptal na české peníze. Já povídám: Jaké české peníze, snad československé! To mě uráželo, ta arogance. Říkal jsem dávno – dvě rodiny nemohou žít v jednom bytě, i kdyby šlo o bratry.“
Martin Škrtel: Čeká nás nejdůležitější zápas v historii! »
Manažer slovenského týmu, který v roce 2002 vybojoval titul mistrů světa, je na federální spekulace alergický. „Jágr vedle Šatana? Proč? Máme vlastní mužstvo. A docela nám to tak vyhovuje. Českému týmu jen pro nějakou federální nostalgii palce nedržím. Ani v minulosti to mezi námi kdovíjak přející nebylo. Byla mezi námi zdravá sousedská rivalita – když se nevede mně, tak ať se nevede ani sousedovi.“
Čo to robíte?!
Slovenský kanoista Michal Martikán je king. Bez ironie: čtyři olympijské účasti, čtyři medaile. Ta zlatá z Pekingu mu rozhodně slušela. Stejně jako svěrací kazajka, kterou by za zběsilý útok na české reprezentanty zasloužil. Bez ironie.
Hvězdný Hamšík: Bude to zápas roku! »
„Choval se jako šílený řeznický pes,“ tvrdil Ondřej Mohout, trenér deblkanoistů Volfa se Štěpánkem. „Já vím, nervy tekly, ale tohle mě sejří. Češi a Slováci by měli být na vodě spíš kamarády.“
Michal Martikán • Foto Archiv Sport
„Zasratý Čehúni, čo tu robíte?!“ ječel jako smyslů zbavený. Amok rozpoutala nechtěná srážka s deblkánoí Volf – Štěpánek. Špičkou své lodě vletěl Volfovi do obličeje a způsobil mu tržnou ránu pod okem.
„Čekali jsme u kraje vodního kanálu. Martikán přijížděl zeshora a vypadal, že zastavuje. Začali jsme přejíždět na druhou stranu. Jenže on nezastavil. Rozhodně to ale byla naše chyba. Omluvili jsme se mu,“ popisoval Jaroslav Volf.
Na 30letou slovenskou hvězdu to nezapůsobilo. Dál chrlil kletby. „No Mišo, to snad ne,“ uklidňoval ho Mohout. Zuřivec mu za to vynadal do „českých chujů“.
