Díky seznámení s Alenou Jáklovou jste se dostal do kaskadérské rodiny, kde jsou hvězdami otec a syn Jáklové. Umí vaše přítelkyně skákat do papírových krabic?

„Jsou to všichni velcí tvrďáci, ale s dobrým srdcem. Vlastně už léta jsou špičkou v tomto oboru, a nejen v něm – taky v judu. Právě protože o sobě vědí, že mají takové schopnosti, nikdy by se na ulici neprali. Pokud by to tedy nebylo třeba. Kdyby je někdo provokoval, radši ho usměrněj psychologií. Řekl bych, že jsou všichni hlavně hrozně čestní, rovní. Alenka se samozřejmě učila judo a pak chvilku dělala kaskadéřinu, ale nakonec měla úraz, tak toho nechala. Teď občas boxuje, ale hlavně se věnuje zajišťování produkce různých akcí a filmů. Naposledy filmu o Kajínkovi.“

Ve kterém taky hrajete. Je za tím protekce?

„Nebudu říkat, že to není tím, že chodím s Alenkou. Ale myslím si, že kdybych byl úplně špatnej herec, asi by mě tam nevzali. Obsazeno je totiž tolik výbornejch herců, že bych jim to kazil. “

Máte čerstvě vyholenou hlavu, patrně tedy hrajete vězně...

„Hraju spoluvězně Kajínka, nosím mu do cely jídlo. Musím říct, že těch pět dní, co jsem strávil ve skutečném vězení, bylo pro mě dost poučných. Vězni od nás sice byli izolovaní přes dvoje mříže, ale bylo to asi jen dvacet metrů. Když jsme se měli soustředit na natáčení, tak nám za zády pokřikovali. No prostě ta atmosféra mě vzala. Asi se budu snažit bejt hodnej!“

Dostávali jste vězeňskou stravu?

„Ne, měli jsme vlastní, ale musela vypadat co nejhůř, takže kluci z filmu vyráběli neuvěřitelnou šlichtu. Ani jsem ji neochutnal.“

To byla asi vaše první filmová role.

„Hrál jsem ve filmu Hrubeš a Mareš, kamarádi do deště. Jenže pak se celá ta scéna vystřihla. Těšil jsem se strašně do kina, že konečně budu na plátně. Když jsme tam s kamarádem přišli, říkal nám režisér Morávek: Kluci, to je fajn, že jste přišli, ale tu vaši scénu jsme museli vystřihnout! To jsem byl fakt smutnej. Teď ale snad budu hrát ve filmu Verdikt osudu, na který se shánějí finance. Je to o vojákovi, který se vrátí ze zahraniční mise. Plno akcí a plno lásky. A toho vojáka bych měl hrát já.“

Fotogalerie

3 fotografie

Image tvrďáka Noida provází od začátku jeho kariéry

Autor: Barbora Pejšová

Připadá vám život bez Lucie těžší? Máte méně pracovních nabídek?

„Omlouvám se, ale o Lucii už nebudu mluvit, i když jsme v pohodě. Chci teď jít dopředu. Kromě toho to mám od doktora zakázané, protože po tom ročním tlaku jsem se už doslova začal třást. Pokud jde o nabídky, mám jich naopak více. Třeba i do muzikálu, který se bude hrát v Plzni. Dokonce mám takový pocit, jako by se mě teď už manažeři nebáli oslovit.“

Se synem Lucie Filipem jste byli velcí kamarádi, to taky vyšumělo?

„Měli jsme spolu jet na vodu. Termín jsme domlouvali asi měsíc dopředu, jenže Filip pak byl v té době v Chorvatsku a já nakonec taky nejel, protože bylo hodně práce ve studiu. Takže nám to letos nevyšlo. Myslím ale, že tu vodu budeme i v budoucnu dodržovat.“

S Alenou jste se seznámili přes společné známé, teď jste dokonce založili seznamku.

„Bohužel kvůli Kajínkovi jsme tenhle projekt museli odsunout na podzim. Zatím máme klasickou internetovou seznamku a později ji chceme dělat naživo – lidé se budou potkávat při krátkých posezeních. Tenhle nápad je Alenky a já jí v něm trochu pomáhám. Tam je ona můj šéf – já budu dělat jen takového komedianta.“

Jak se podle vás dá dnes nejlíp seznámit?

„Na internetu si kolikrát dopisujete se ženou a pak se z ní vyklube chlap. Nebo z fotky krásnýho chlapa je nakonec v reálu tlustej plešoun. Nejlepší je asi domluvit si schůzku. A třeba z ní po deseti minutách odejít.“

Jako co se tedy v budoucnu vidíte? Jako majitel seznamky, herec, muzikant, rybář, nebo motorkář?

„Rád bych hrál ve filmu. Natáčení Kajínka mě nadchlo. Doufám, že taky nadchnu nějakého režiséra. Pokud jde o budoucnost soukromou, sháníme finance na byt nebo na dům, abychom měli s Alenkou kde bydlet. Tady v domě, kde žije máma a brácha se ženou a třemi dětmi, už je nás moc. Taky bych chtěl už někdy dospět a chovat se rozumně, což mi nejde, protože rád blbnu.“

Vztahy mezi Lucií a vaší maminkou prý nebyly úplně ideální, jak je to s Alenou?

„Alenka je nekonfliktní, stále usměvavá, takže tam nevzniká žádný problém.“