19. srpen 1989: Bony, marky! Prodám! Nechceš?
Veksláci, kteří pokoutně nabízeli tuzexové bony, západoněmecké marky i dolary, byli trnem v oku nejen soudruhům, ale i spořádaným občanům. Bodejť ne, když si za hodinu dokázali vydělat to, co ostatní za měsíc...
„Procházel jsem se pražskou Celetnou ulicí směrem ke Staroměstskému náměstí. Pojednou jsem si všiml, že k různým cizincům přistupuje obtloustlý mladík a snaží se vyměňovat marky, libry, dolary za naše koruny,“ líčil před dvaceti lety ve svém dopise Večerní Praze (VP) čtenář J. Z. z Prahy 1.
Nedalo mu to a veksláka pozoroval dál. „Po chvíli jsem zjistil, že mladíci jsou dva. Druhý byl pro změnu hubený, proplešatělý a neuvěřitelně drzý. Na potkání objímal cizince kolem ramen a v jakési »řeči« se snažil vekslovat. Veksláky jsme sice zahnali od tuzexů, ale oni si svou nekalou živnost asi vedou jinde dál,“ končil čtenář.
Veksláci byli kriminálními živly, kterými společnost sice opovrhovala, ale asi jim i trochu záviděla. Přece jen – zatímco ostatní spořádaně čekali v pořadníku, až na ně dojde řada a budou si moci koupit favorita, veksláci se proháněli v zánovních fordech, mercedesech, chryslerech...
V každé době , v každém režimu , dnes i dříve se našli vychytralci , kteří vydělali bezpracně neskutečné peníze a to ještě za tichého dohledu státních orgánů i vlád. a nám obyčejným zbyla jen práce a opovržení těch za vodou.