Někdy se inženýři – byť v dobré víře – dostali do slepé uličky, jindy vyprodukovali úplný nesmysl. Připomeňme si některé z nich:

Auto s jaderným reaktorem

V době, kdy vznikalo, už měli lidé zkušenosti s atomovou bombou, atomovými elektrárnami, existovala dokonce atomová ponorka a ledoborec Lenin. Do vývoje vozu jménem Nucleon se na konci 50. let minulého století pustili inženýři amerického Fordu. Energii by dodával malý jaderný reaktor o velikosti pivního sudu umístěný na zádi vozu. Vytvořená pára by pak poháněla turbínu a následně zajišťovala pohyb vozu a také by vyráběla elektřinu pro světla a další elektrická zařízení.

Dojezd měl být na jednu kazetu s palivem (kupovat se podle tvůrců měly normálně u benzinových pump) celých 8000 kilometrů. Dalšími výhodami pochopitelně měl být tichý provoz a žádné emise. Na nevýhody, jako je jaderný odpad a možnost zamoření okolí po havárii, nikdo v té době nemyslel. Nakonec však kvůli nedostupnosti lehkých materiálů nutných k výrobě reaktoru a jeho odstínění nevznikl žádný funkční prototyp, pouze maketa ve zmenšeném měřítku.

Fotogalerie

1 fotografie

Dvoudobý a Wankelův motor

I když oba typy motorů nadále přežívají (dvoutaktní například v sekačkách či malých mopedech a Wankelův v Mazdě RX 8), přece jen se zdá, že jejich vynálezci zabrousili tak trochu do slepé uličky. Dvoudobý spalovací motor má tu výhodu, že každý zdvih pístu je pracovní. Tím se liší od rozšířenějších motorů čtyřdobých. Proti čtyřdobým o stejné velikosti mají dvoudobé motory obvykle vyšší měrný výkon, avšak nižší účinnost a tím i vyšší spotřebu. Navíc mají nevyhovující emise škodlivých plynů.

Wankelův motor vynalezl v roce 1927 Němec Felix Wankel. Jeho základním principem je zjednodušeně vykonání všech čtyř pracovních fází (sání, komprese, expanze, výfuk) během jediného otočení pístu. Ten je trojúhelníkový a otáčí se ve válci oválného průřezu. Díky tomu motor nemusí mít klikovou hřídel a ojnice, chybí také vačky a jimi ovládané ventily. Jenže trvalo 30 let než byl zkonstruován první motor a až v roce 1963 se na autosalonu představil první vůz poháněný tímto způsobem.

Byl to sportovní vůz, dnes již neexistující značky NSU, model NSU RO 80 s tímto motorem se dokonce v roce 1968 stalo evropským autem roku. Motor měl ale krátkou životnost, navíc extrémně 'žral' olej i benzin. Přesto mazda (a také ruská lada) myšlenku Wankelova motoru neopustila. Dnes se tvrdí, že jeho doba přijde, až se palivem stane vodík.

Slepé uličky v designu

Design automobilů je velmi komplikovanou záležitostí. Některá auta se líbí pořád, jiná jen pár let a některá si nikdy nezískají větší počet obdivovatelů. Typickým příkladem je velkoprostorový šestimístný Fiat Multipla s jakýmsi delfíním nosem. Objevil se v roce 1999 a na zvýšené druhé přídi měl dálkové světlomety. Toto řešení však vydrželo jen pět let. V roce 2004 podstoupil model výrazné omlazení, díky němuž dostal v podstatě tuctový zjev.

V podobné době se objevil Ford Focus nahrazující tehdy končící Ford Escort. Marketingoví odborníci pojmenovali jeho styl jako »new age design«. Auto velmi dobře jezdilo, avšak kontroverzní byl jeho vzhled. Fascinace designérů trojúhelníkovými tvary byla zřejmá už zvenčí (například světlomety), ale naprosto extrémní to bylo uvnitř. Tam se navíc trojúhelníky kombinovaly s ovály a to vše protínaly různé křivky. Již za pár let se tyto linie změnily a dnes se ford prezentuje zcela novým, takzvaným kinetickým designem.

Přeceňovaná biopaliva

I když se i v Česku na některých pumpách prodává palivo E85 (obsahuje 85 procent lihu vyrobeného z rostlin, zejména obilí, a 15 procent benzinu) a biosložka se přidává i do běžné nafty a benzinu, současnost ukazuje, že biopaliva ropu nahradit nemohou. Na pěstování potřebného množství plodin a výrobu paliva rostlinného původu je totiž třeba hodně plochy, hodně energie a navíc to zdražuje potraviny.

Nepovedená maličkost: Zrcátko

Zejména při jízdě po dálnici a ve městě na to nadávaly každý den tisíce motoristů. Před časem se koncern Volkswagen rozhodl, že pravé vnější zpětné zrcátko bude menší než to levé na straně řidiče. Brzy to poznali i řidiči fabií a octavií. Důvodem byla nejspíše snaha ušetřit materiál a také trochu snížit spotřebu paliva díky nižšímu odporu vzduchu vozu během jízdy. Dnes už mají i škodovky obě zrcátka opět pěkně souměrná.

Extravagance v F1: Šestikolový monopost

V sezoně 1976 vyjel na závodní okruhy v seriálu F1 podivný exot – šestikolová formule. Tehdy špičková stáj Tyrell vymyslela řešení se čtyřmi malými koly vpředu. Důvodem bylo zlepšení účinnosti brzdění a lepší přilnavost. Hned při prvním závodě s touto formulí skončil Patrick Depailler čtvrtý, o pár týdnů později již oba vozy (druhý pilotoval Jody Scheckter) obsadily druhé a třetí místo v Monte Carlu a pak přišlo i vítězství ve Velké ceně Švédska. Přestože i v dalších závodech sezony byl Tyrell úspěšný a v Poháru konstruktérů obsadil třetí místo, útok na titul mistra světa se rok nato nezdařil. Naopak hlavně kvůli problémům s nevhodnými pneumatikami bylo dobrých umístění pomálu a v roce 1978 už měly Tyrelly opět klasická čtyři kola.