Forman v Karlových Varech dokazuje, že je stále neobyčejně vitální a plný originálních nápadů a názorů. To ostatně potvrdil i při následujícím rozhovoru.

Speciál Karlovy Vary

Co se Vám vybaví, když se řekne filmový festival v Karlových Varech?
Vzpomínky. Hodně vzpomínek.

 

361276:gallery:true:true



O vzpomínky jakého druhu se jedná?
Je to moře velmi rozličných vzpomínek. (s potměšilým úsměvem)

Vy jste se stal součástí tohoto ročníku festivalu nejen jako účastník, ale i tím, že hrajete ve festivalové znělce. Jak jste se k tomu dostal?
Byl jsem osloven lidmi z vedení festivalu. A protože se mi ten nápad, kdy si soškou s glóbem drtím prášky, abych je mohl lépe spolknout, strašně líbil, tak jsem souhlasil, aby to se mnou Ivan Zachariáš v Americe natočil. A myslím, že výsledek stojí za to. Moc se mi ta znělka líbí.

 

Fotogalerie
6 fotografií


Ivan Zachariáš je světově proslulý režisér stejně jako vy, akorát s rozdílem, že jeho doménou jsou reklamy. Jaký je váš vztah k reklamě?
Když jsem utekl do Ameriky a neměl jsem vůbec žádné peníze, tak jsem dokonce sám dvě reklamy natočil. Jedna byla na nějaké dětské hračky, to už si moc nevybavuji. Druhá ovšem byla na pití Royal Crown Cola. A to je ohromná firma.

Jak na vás přišli?
Zaujala je jedna dvouminutová scéna v mém prvním americkém filmu Taking Off. Chtěli, abych ji přetočil do formy reklamy na ten jejich nápoj. To se nám nakonec povedlo.

Kolik jste za tu reklamu tehdy dostal?
To přesně nevím. Ale co si pamatuju přesně, je fakt, že rozpočet celého filmu Taking Off byl 850 tisíc dolarů. A rozpočet té reklamy, která měla minutu, byl milion dolarů. Takže je vám asi jasné, jak to při natáčení vypadalo. Je to zkrátka všude stejné a všude se tuneluje.

Film Dobře placená procházka, který má ve Varech světovou premiéru, je vlastně pouhým záznamem divadelní hry, kterou jste režíroval pro Národní divadlo. Jak vás napadlo z toho udělat film?
Tak to nenapadlo tak úplně mě, ale lidi z mého okolí. My jsme totiž původně chtěli udělat jen DVD. Jenže pak mne můj kameraman přesvědčil, že by se ten materiál dal přepsat i na filmový film. Bylo pro mě důležité, aby černá na tom filmu byla opravdu černá a červená červená. Když se tohle povedlo, tak realizaci toho nápadu už nic nebránilo.

V čem je ten film lepší než divadelní hra?
Divák může lépe a zblízka sledovat, co přesně se děje v těch ksichtíkách těch herců. To je na divadle trochu problém. Díky tomu to pak může celé vyznít mnohem intenzivněji.

Divadelní hra měla celkem tři alternace všech rolí. Jak jste vybíral tu alternaci, které je i ve filmu?
Budete se smát, ale byla to ta, která zrovna hrála v den, kdy jsme se rozhodli natočit ten záznam. Opravdu to byla náhoda, protože si myslím, že všechny ti tři alternace jsou skvělé.

Bude chtít film Dobře placená procházka uvádět i v zahraničí?
Tak samozřejmě bych chtěl, jenže je tu jeden problém. Víc jak padesát procent kouzla téhle hry spočívá v jazykové poetice pana Suchého a ta je bohužel z té češtiny nepřeložitelná. Takže vůbec nevím. Navíc sám jsem zvědavý, jestli lidé budou na tenhle film, který je jen záznamem divadelní hry, chodit v Česku.

Nedávno vyšla kniha, kde byly zveřejněny fotografie, které pořídila StB při vašem sledování, když jste v Česku natáčel film Amadeus. Věděl jste o tom, že jste byl sledován? A viděl jste ty fotky před tím?
Že jsem byl sledován během natáčení Amadea, jsme věděli všichni. Třeba jsem věděl, že můj řidič, který mne tehdy vozil, patřil k nim. Byl skvělej. On totiž věděl, že já vím, že on je od tajné bezpečnosti. A já zase věděl, že on ví, že já vím, že je od tajnejch, takže z toho plynuly docela komické situace někdy. Já navíc byl paradoxně rád, že mne sledují, protože jsem sem opravdu přijel točit film a ne dělat nějakou špionážní práci, jak si myslela StB. Ty fotky, které byly při mém sledování pořízené, jsem ale viděl až v té knize.

A viděl jste spis, který si na vás StB vedla?
Viděl. Nejvíc mě zaujaly ty papíry, kde třeba popisují: 9:25: Vychází z hotelu a nasedá do auta. 10:15: přijíždí tam a tam a setkává se tam s tím a tím. A pod tímhle záznamem o mém pohybu byl dlouhý seznam jmen, zřejmě krycích, těch, co mě sledovali, a neuvěřitelně podrobný popis toho, co zrovna oni měli na sobě. Byly tam popisy typu: hnědé polobotky, modré kalhoty a bílá větrová bunda. Absolutně jsem nechápal, proč to tam bylo.

A už jste na to přišel?
Oni si asi psali to oblečení, aby si druhý den náhodou nevzali to samé a já je nepoznal podle toho, že za mnou běhají lidé furt v těch samejch hadrech.

Už to bude dvacet let, co tady lidé nejsou hromadně sledováni tajnou policií. Jakou změnou podle vás za tu dobu prošel český film a v jaké ho vidíte kondici?
Český film má překvapivě velmi dobrou kondici. Ty věci, který jsem viděl, který tady za poslední dobu vznikly, mi přišly vážně dobrý. Je zkrátka vidět, že film tady má ohromnou tradici. Musíme si uvědomit, že v této zemi byl film druhý na světě. Vždyť v Česku se objevil hned po bratrech Lumiérových. To prostě musí být někde znát.

Co vaše jiné filmové projekty?
Zrovna teď jsem měl začít točit, ale nakonec to padlo.

Co se stalo?
To je ve filmu úplně normální. Za posledních deset let mi takhle padly tři filmové projekty. Důvody jsou obvykle buď nedostatek peněz nebo nedostatek inteligence filmových producentů. A někdy je to obojí. Doufám ale, že některý z těch projektů nakonec ještě zrealizuju. Moc bych to chtěl.

A máte ještě nějaké osobní sny?
Osobní sny? Aby už konečně udělali v Čáslavi tramvaj.