Úplnou galerii vítězů 1. kola naleznete ZDE.

Musela se malá holčička ve svém životě vyrovnat i s tím, že nikdy nepoznala svého tátu, který by jí mohl být v těžkých chvílích oporou.

Dominika svého biologického otce nikdy nepoznala, ten o ni totiž už od jejího narození nikdy neprojevil zájem. „Mína se mě na svého tátu často ptá a chce o něm všechno vědět...,“ svěřuje se nám s těžkým srdcem maminka Petra Soukupová-Elischerová. Toho však to, jak jeho dcera žije, příliš nezajímá. „Dokonce ani zpráva o těžké nemoci malé Dominičky ho nepřiměla k tomu, aby svou dceru alespoň jednou navštívil,“ pokračuje.

Celý příběh statečné Míny
i další fotografie najdete ZDE.

Mína tak ve své těžké životní etapě neměla u své postýlky tatínka, který by ji držel za ruku a šeptal slůvka útěchy, pro svoji malou princeznu…

Dominice v nemocnici, a pak i doma, byla a je oporou hlavně její maminka, sestřička Adélka, babička s dědečkem a paní učitelka z mateřské školy. Léčba a hlavně vyléčení leukemie je záležitost, která trvá poměrně dlouho. Dominika, která už má za sebou skoro celý jeden rok léčby, na kterou její tělíčko naštěstí dobře reaguje, je teď už jen na udržovacích chemoterapiích. Pravidelně však musí do nemocnice dojíždět na nezbytná vyšetření.

Nejčastějším vyšetřením, které se během léčby provádí, je vyšetření krevního obrazu, dále se čas od času odebírá a kontroluje kostní dřeň a mozkomíšní mok punkcí z páteřního kanálu.

O tom, jak se malá Mína vyrovnávala
se ztrátou dlouhých vlásků, čtěte ZDE.

„Zítra nás čeká další pravidelný odběr krve,“ svěřuje se Petra Soukupová-Elischerová, která je samozřejmě nervózní, jak výsledky dopadnou. Pokud budou v pořádku, tak se jí i všem, kdo Mínu znají, zase na čtrnáct dní uleví.