Voda mi zabila muže: Uklízím dům, kam se nevrátím...

Povodeň jí vyplavila domov. Iveta tráví hodiny s lopatou v ruce, uklízí dům, kam se už nikdy vrátit nechce…

„Spíme u sestry. Moc nám pomáhá. Ale trvale to nejde. Sama má pět dětí,“ řekla paní Iveta. Je ráda, že si po práci může s příbuznými až do půlnoci povídat. A taky, že si má její nejmladší dcera Karolínka (12) s kým hrát. Měla jet sama na tábor, ale zůstane se sestřenicí. Iveta Šugarová spí jen čtyři hodiny a po snídani každý den vyráží do domku, který je po povodni neobyvatelný a ve kterém přišla o milovaného manžela Pavla.

„Vracel se domů, už stál u dveří. Voda ale prudce stoupla. Chtěla jsem mu otevřít, ale on na mě volal, ať to nedělám, že nás ta vlna v domě spláchne. Naše dcerka byla v pokojíčku. Vyprostila jsem ji a běžela na půdu. Pavla už jsem neviděla. Zemřel, aby nám zachránil životy,“ rozplakala se paní Iveta. Celou noc stála s baterkou u okna a doufala v zázrak. Ráno ho ale našli hasiči utonulého.

Matka s dcerou si z bahna v domku vytahaly jen zablácené oblečení. „V pytlích ho odvezli známí a sousedé na vyprání. Ani nevím, kde co máme. Zatím nosím věci sestry,“ řekla Šugarová, které dal zaměstnavatel volno. S odklízením zničeného nábytku a dalších věcí jí pomáhá tatínek, který je v důchodu. A také soused a přítel starší dcery (22) Jiří Heczko (24).

„Dělám práce ve výškách. Firmě odpadla jedna zakázka, tak mám čas,“ vysvětlil. On sám spí asi šest hodin. Zbytek dne tráví uklízením.

„Všichni jsou na mě hodní. Pomáhají mi. Ale já už se sem nevrátím. Pořád tu vidím manžela. Moc jsme se měli rádi. Karolínka tu po povodni byla jednou a celá se třásla. Teď se musíme všichni s Pavlem rozloučit a po pohřbu začnu řešit nové bydlení,“ dodala paní Iveta.