Už 18 let ho tu opravují ochránci přírody. Stálo je to miliony. Jistotu, že rekonstrukci hradu budou moci dotáhnout do konce, ale nemají. Hádají se totiž s úřady.

Části zdí Nového hradu na příkrém ostrohu nad řekou Svitavou svítí novotou do kraje. Jak říká jeho správce Robert Kraft: „Osmnáct let práce na něm vidět být musí“. A také je.

Ruina vstala z mrtvých

Tam, kde kdysi byla hromada trosek, stojí prakticky znovu postavený hradní palác, čtyři věže – obranná, hláska, strážní a schodišťová – vypadají, jako by je středověcí stavitelé a řemeslníci opustili teprve včera. Totéž platí o hradbách – mají sice obvod pouhých sto šedesát metrů, ale už se přes ně ani skrze ně nedostane nikdo.

Do předhradní brány zasadili pevná železná vrata, a pokud to půjde, namontují mechanismus umožňující zvedat a spouštět padací most. „Pak už nám kotle na guláš neukradne nikdo,“ vzpomíná správce Kraft na nedávnou ztrátu. „Když jsme tu dělali srazy přátel hradu, vařil se guláš. Kotle jsme tu nechali a někomu se hodily.“

Fotogalerie
6 fotografií

Ještě když to šlo...

Hrad patřil za minulého režimu nynější Mendelově univerzitě v Brně. Neuvěřitelně zpustl, už to nebyla zřícenina, ale ruina. Památkáři dokonce chtěli akademikům za zanedbání péče o památku nasolit pokutu 2,5 milionu korun. Nejspíš proto ho mohla za pouhou jednu symbolickou korunu od univerzity odkoupit organizace Českého svazu ochránců přírody.

Podstatně víc peněz pak dali za projektovou dokumentaci a podrobné, památkáři schválené plány obnovy. Mělo tu být středisko pro práci s mládeží a zároveň i skanzen, ukazující, jak se žilo kdysi. O víkendech tu pracovalo i padesát lidí, dobrovolně, bez nároku na cokoli, snad jen na ten guláš. Teď je jich někdy dvacet, někdy jen šest. Podle toho, jak kdo může přijít. „Náš hrad je jediný v republice, který bude obnoven úplně zgruntu. Když nám to tedy dovolí,“ krčí rameny správce.

Slepá ulička

Spolu s tím, jak se hrad stále víc podobal své původní středověké předloze, začalo přibývat komplikací. Školní lesní podnik (ŠLP) ve Křtinách, patřící Mendelově univerzitě, odmítl prodloužit povolení ke vjezdu autům, která na hrad vozila stavební materiál. „Pan Kraft nemá ucelenou koncepci rekonstrukce, neví, co chce, a trvá extrémně na tom, že mu musíme ve všem vyjít vstříc,“ říká Radek Malý z oddělení správy majetku ŠLP. „Hrad je v přírodní rezervaci, cesta k němu je neveřejná, lesní a je naším majetkem. Ať pan Kraft řekne, co chce, a můžeme jednat.“

Ochranáři přírody, kterým Nový hrad patří, zase tvrdí, že ombudsman Otakar Motejl cestu označil za veřejnou. Mají to i písemně, ale to nikoho nezajímá. Stavební povolení z roku 1993 jim vypršelo a Stavební úřad v Blansku ho prodloužit nechce. „Jen ať si ochranáři nejprve vyřeší přístup na hrad se ŠLP a pak můžeme jednat. Stanovisko ombudsmana známe, ale víme, že on sám nemá rozhodovací pravomoc,“ tvrdí vedoucí stavebního úřadu Petr Rizner.

Hrad jako konzerva?

Na Novém hradě bylo naposledy živo, když tu točili film V erbu lvice o Zdislavě z Lemberka. Filmaři jezdili po lesních cestách jako o život, a nikomu to nevadilo. „My si myslíme, že na hrad dostal zálusk někdo hodně vysoce postavený a vlivný. My jsme mu ho vlastně připravili, odvedli jsme tady práci za šestnáct milionů korun. A teď nemůžeme dělat nic. Ale bránit ho budeme,“ říká rezolutně Robert Kraft.

A tak mají slovo právníci obou stran. Pikantní je, že když Blesk sháněl na sekretariátu rektora Mendelovy univerzity toho jejich, dostal telefonní číslo na právničku zastupující ochranáře. Spor o obnovu hradu se asi potáhne hodně dlouho.