11. červen 1989: Uličníci z Národní třídy
Srandy, která by nabourala jinak šedivé a nudné dny a hlavně se dělala veřejně, bylo jako šafránu. Takové povyražení totiž zavánělo narušováním veřejného pořádku, takže když už se nějaký vtípek povedl, psaly o něm i noviny.
„Past hezkým slečnám přichystali rozpustilí hoši na rohu Národní třídy a ulice 28. října v Praze. S výkřikem »zase jedna« se před rychle kráčející dívky snesl z výšky prvního patra modrý kousek čistého hadru uvázaného na dlouhé niti. Leknutí bylo povelem k hurónskému smíchu nejen těch čtrnáctiletých, ale i dospělých odpočívajících na blízkých lavičkách. Zábava to byla neškodná a v anonymitě velkoměsta příjemně uličnická,“ psala před dvaceti lety Večerní Praha (VP). O tom, zda to i slečny viděly jako povedenou taškařici, už ale Večerka neinformuje...
Ani ne za půl roku budou studenti na stejném místě provádět také »lumpárny«, ale to už je tisk alespoň v prvních dnech označí za živly, které podvrací socialistický stát.
Zítra čtěte: Invalida zabil výčepního
Někdy v osmdesátých létech byl v,, Mladém světě" rozhovor s jedním známým cizím hercem .Ten na otázku , jak se mu líbí v československu lidé, řekl , že mu připadají všichni hrozně smutní , takoví šedí a zamyšlení .Řekl , že ulice jsou sice plné lidí , ale prázdné bez života .