Otec popálené Natálky: Do vězení ho odvezli v bezvědomí

Nedokázal se ubránit slzám, ani když Blesku poskytl exkluzivní rozhovor přímo v pokoji fakultní nemocnice v Ostravě, kam byl převezen z pánkrácké věznice.

Můžete popsat své pocity, když jste po tak drastické události uviděl po týdnu svoji rodinu?
„To co se ve mně odehrává, se opravdu slovy popsat nedá. Pocit obrovské radosti. Když jsme se konečně s milovanou družkou uviděli na jipce, oba jsme brečeli. Nemohl jsem jí ale obejmout, protože oba jsme hodně popálení.“

Víte, že se tak vaší družce splnilo přání, abyste jí byl zase nablízku?
„Jsme na sobě moc závislí a potřebujeme se teď v tak těžkých chvílích více jak jindy. Musíme být spolu, když naše malá Natálka bojuje o život. Družku mohu kdykoliv navštěvovat, leží kousek ode mne. Lékaři mi říkali, že po našem shledání se jí už zlepšil zdravotní stav. Ze srdce děkuji panu prezidentovi, že mě za ní pustil na svobodu.“

Co pro vás rodina znamená?
„Celý můj život. S družkou máme deset let nádherný vztah. Neudělali jsme bez sebe nikdy ani krok. Společně se s láskou staráme o čtyři děti, které jsou můj poklad.“

Trávil jste prý s nimi každou volnou chvíli.
„Když jsem nepracoval, byl jsem jen pořád se svojí rodinou. S holkami si často různě hrajeme. Hlavně s nejmladší Natálkou. Jsem nadšený z toho, že tak rády chodí do školy. Už se nemohly dočkat, až v létě vyrazíme na houby a budeme stanovat. Je strašné, co nám to udělali, ale mě psychicky zničilo, když mě odloučili od rodiny, která mě zrovna tolik potřebovala. Byl jsem úplně bezmocný a bezradný.“

Byl jste přece odsouzen a vyhýbal jste se trestu.
„Nevyhýbal. Jen jsem trest nenastoupil řádně. Jednou bych si ho odseděl. Ale měl jsem dobře placenou brigádu, dělal jsme na protipovodňových stavbách, a chtěl jsem nejprve dobře finančně zabezpečit rodinu. Vůbec jsem se neskrýval, policie věděla, že jsem doma. O to větší byl pro mě šok, za jak drastických okolností mě zavřeli.“

Z opavské nemocnice vás odvezli přímo do vězení?
„Kvůli těžkým popáleninám jsem byl v narkóze. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že ležím ve vězeňském špitále na Pankráci. Chtěl jsem umřít. Po narkóze jsem byl omámený a vůbec jsem netušil, že mě zavřeli. Pamatuji si jen, že ještě v Opavě ke mně nechtěli pustit mé dcery, protože jsem prý vězeň. Po tom, co jsme si všichni prožili, to bylo opravdu kruté.“

Za co jste byl vlastně odsouzen?
„Nejsem žádný lump. Kousek od Vítkova je polozbořený kravín a kolem něj bylo poházené železo. Chtěli jsme ho odvézt do sběru, když zrovna přijela policie. Dostal jsem podmínku za pokus krádeže. Za přestupky mi vzali řidičák. Dva dny předtím, než mi jej měli vrátit, jsem sedl za volant. Onemocněl nám řidič a přišli bychom o práci. Byla to smůla a má blbost. Za porušení podmínky jsem dostal rok natvrdo.“

Co si myslíte o útoku na vaší rodinu?
„Že byl dobře promyšlený a naplánovaný. Podle mě to udělal někdo, kdo nás dobře zná. Věděli, kde spíme a kde je ventil od přívodu vody. Tolik jsme jí potřebovali k hašení, ale jen kapala z kohoutků. Předtím voda normálně tekla, protože jsem dělal Natálce čaj.“

Nejmladší dcera odnesla útok nejhůře. Je stále v kritickém stavu.
„Má za sebou první plastickou operaci. Dávali jí kůži až z Itálie. Zrovna jsem dělal na počítači a viděl jsem, jak ta zápalná láhev letěla přímo na postel pod okny, kde s družkou spala. Vyšlehly hned dvoumetrové plameny a byl hustý dým. Vyskratovala elektřina. Děti křičely hrůzou a byly v šoku. Já se je snažil postupně dostat ven. Natálku jsem pořád nemohl najít. Chodila po čtyřech a byla celá v plamenech. Netekla voda, tak jsem na ni hodil deku a odnesl z toho pekla. Zakrátko se dům zbořil jak krabička od sirek.“

Myslíte si stejně jako vaše máma, že vás chtěli upálit rasisté?
„Snad. Někdo se nám chtěl krutě pomstít, ale vůbec nechápu proč. Žili jsme vždy v klidu, nikomu jsme nikdy neublížili. Bojují s tím, abych nahlas neřval: Proč tak krutě musí trpět to nevinné dítě!“