Ukradený syn - příběh, ze kterého mrazí a který se bohužel stal

Ukradený syn - příběh, ze kterého mrazí a který se bohužel stal
Příběh, který se bohužel skutečně stal
Foto: Blesk.cz
Sdílej na facebooku
10. prosince  2018 
 06:00

Co byste dělali, kdyby se z vás milovaný manžel snažil udělat blázna jen proto, že vás chce připravit o dítě? Neznám žádnou mámu, která by se smířila s tím, že ji kdokoli připraví o rodičovská práva. Snad jen kdyby byla hodně psychicky nemocná. A v tom je právě zakopaný pes. Psychofarmaka zvládnou pomoci nemocným, zdravému člověku však dokážou hodně ublížit.

Představte si, že jste konečně našla muže, který vás miluje, žijete na švýcarské farmě, narodí se vám vytoužené dítě a najednou … Zdánlivě bezstarostný život se rázem obrátí naruby. Noční můru všech rodičů – přijít o dítě, nota bene o malé, sotva půlroční miminko, prožívá Renata, hrdinka knihy Ukradený syn.

Kvůli vymyšlené diagnóze se ocitne v psychiatrické léčebně jen kvůli tomu, že si zkrátka někdo usmyslí, že se není schopná o své dítě postarat. Nadopovaná prášky se ocitá na samotném dně, nikdo ji neposlouchá, nikdo ji nebere vážně, nikdo se jí nezastane. Doktoři, soudy, všichni se proti ní spikli. Proč? Co provedla? Chtěla být přece jen milující mámou a manželkou.

Autorku knihy Markétu Šichtařovou známe především jako ekonomku, která pravidelně vydává ekonomické analýzy a spolu s manželem napsala šest víceméně ekonomických knížek, jednu finančně naučnou pro děti a také kuchařku. Ale pustit se do investigativního příběhu, který navíc nemá s původní Markétinou profesí nic společného, je přece jen jiná káva.

„S Renatou jsem se poznala na sociální síti a její příběh mi přišel natolik silný, že jsem se rozhodla dál naslouchat. I když jsem k tomu přistupovala zpočátku hodně skepticky, něco mi našeptávalo, že by Renatin příběh mohl být zajímavý i pro ostatní. Proto jsem se pokusila napsat jednou i něco neekonomického,“ uvádí Markéta Šichtařová.

Jedním slovem „hustý“

Klobouk dolů před autorkou, která dokázala z hromady e-mailů a kusých odpovědí v chatu poskládat smysluplné vyprávění, které má hlavu a patu. Nemůžu říct, že bych knihu přečetla jedním dechem. Ale ne proto, že by nebyla dobře napsaná. Spíš proto, že jsem musela postupně vstřebávat emoce.

Chvílemi jsem měla na krajíčku, jindy zase Renatě nadávala, jak své situace bizarně řeší. A také se mi honily hlavou pochybnosti. Je tohle vůbec možné? Nepřehání Renata? Není to celé vymyšlené? Že se někdy naprosto nesmyslně chovají rodinní příslušníci, se stává. Ale že jim na to skočí státní aparát jedné z nejvyspělejších zemí v Evropě, to by mě ani ve snu nenapadlo.

Moje profese mě naučila pochybovat a nevěřit. Respektive každou informaci si důkladně prověřovat. A stejně postupovala i Markéta, která si podle svých slov všechna fakta ověřovala zleva zprava a pro jistotu ještě shora dolů, hledala důkazy, bombardovala Renatu stále doplňujícími dotazy, aby nedošlo ke zkreslení příběhu. V knize uvádí dokumenty, které potvrzují věrohodnost vyprávění.

I proto jsem postupně začínala věřit, že se tenhle na první pohled neuvěřitelný případ opravdu stal. Ostatně všechny nás spojuje i to, že jsme mámy (Markéta zatím pětinásobná), vcítit se tedy do Renatina neštěstí nebylo těžké. Nejde o žádnou červenou knihovnu, příběh vyvolává spoustu emocí a otázek k zamyšlení. I když Renatě nakonec pár dobrých lidí ze zajetí léčebny pomůže, její utrpení ze ztráty vídat syna zdaleka nekončí.

To, že se něco takového může stát, ostatně dokazují i další skutečné příběhy z nedávné minulosti, Vzpomeňme třeba případ rodiny Michalákových či premiérova syna. Každý z trochu jiného soudku, ale podobnost dost zjevná.

Sdílej na facebooku
Autor: Zuzana Kohoutová

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku