8°C
Claire jako malá o astrologii nepochybovala. Maminka tomu tehdy věřila. A tak doma měli knihy o jednotlivých slunečních znameních i o astrologii. „Moje víra v horoskopy nebyla nijak markantní a byla součástí systému přesvědčení, ve kterém jsem vyrůstala,“ rozpovídala se, že část rodiny byla pověrčivá, část věří v čarodějnictví, část jsou evangeličtí křesťané a část ateisté. „Vyrůstala jsem v průsečíku těchto přesvědčení.“ A možná to byl ten důvod, proč jednoho dne začala bádat po důkazech přesvědčivosti nadpřirozena a mystiky.
Že jsou horoskopy nesmysl, s tím se poprvé setkala na gymnáziu. „Do té doby jsem nad astrologií nepřemýšlela jinak, než že je to samozřejmost, běžná součást života. Nikdy předtím mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, dokud jsem se nepotkala s lidmi, pro které to samozřejmostí nebylo,“ a tak se dala do bádání. „Čím více jsem se dozvěděla, tím bylo zřetelnější, že nejen postrádá logické souvislosti, ale i základy, na kterých je postavena, jsou nefunkční.“
Levitující muži?
Nepročítala ale pouze knihy, ale vydala se i na vlastní pěst na nejrůznější mystická a posvátná místa, kde se mají dít zázraky a nadpřirozeno. Už v sedmnácti zavítala na spirituální kemp Cassadaga. „Toni mě právě vzala s sebou na rozhovor s lidmi, kteří tvrdili, že levitují. Jí dveře otevřeli s úsměvem, ale jakmile uviděli mě, vyhodili nás s tím, že jsem jim rozhodila energii na celý týden a levitovat nemohou. A to jsem neřekla víc, než ‚dobrý den‘. Vzala mě tedy místo toho navštívit svého kamaráda, který si tou dobou už šest let myslel, že je upír,“ vyprávěla.
Upír s pomeranči
„Měl černé napomádované vlasy, bílý make-up, voperované upíří špičáky a říkal si Antoine. Interiér měl předvídatelně pokrytý černým saténem a ledničku měl plnou džusu z krvavých pomerančů. Na mou otázku proč, zašišlal přes své nové zuby ‚Abych ho mohl lít na své milenky‘. Když Toni viděla jeho mlsný pohled, vypakovala nás obě zpět do auta,“ prozradila, jak první setkání s rádoby nadpřirozenem působilo spíše jako vtip.
O dva roky později, během svých studií kriminálního profilování v Bostonu navštívila několikrát Salem. I když už nevěřila, hlodala jí otázka „co kdyby“. „Obzvlášť při probírání dost drsných případů jsem si říkala, kde jsou všichni ti věštci, kteří tvrdí, že pomáhají policii a FBI? Zjistila jsem, že není jediný případ, kdy by věštci jakkoliv pomohli policii ani FBI při pátrání. Že jim volají a dávají své tipy? To ano. Ale nikdy jejich tip nevedl k vyřešení případu, ani k nalezení stopy,“ vzpomínala.
Test na třech věštkyních
V Salemu si tehdy udělala experiment, kdy se vydala ke třem věštkyním, kdy každá používala jiný způsob. „Ke každé jsem přišla s jinou ‚osobností‘, abych odbourala možnost chladného čtení… Jde o souhrn více technik, pomocí nichž dokáže uživatel vzbudit u svého protějšku dojem, že o něm ví více, než je ve skutečnosti pravda. Příkladem těchto technik jsou vhodně pokládané otázky, analýza mluveného projevu, čtení řeči těla či posuzování vzhledu klienta. Od každé jsem dostala věštbu odpovídající projektované osobnosti, přestože jsem jim dala pravdivé údaje (jméno, datum, čas a místo narození...), ze kterých údajně věštily,“ vysvětlila, jak se utvrdila v tom, že je věštění jen fraška.
A stejně tak jako ve Spojených státech, vnímá věštce Claire i u nás. „Za více než padesát let, co se tyto schopnosti řádně testují, byly po světě udělány už tisíce experimentů, jak s renomovanými věštci a léčiteli, tak i s lidmi, kteří chtěli světu své schopnosti prokázat. U všech byl výsledek stejný - úspěšnost náhodného odhadu.“ Právě proto pořádá přednášky, aby lidem ušetřila energii a čas, kterou by mohli věnovat tvorbě vlastní budoucnosti. „Já, i moji kolegové, jak u nás, tak v zahraničí, čekáme, až nám to tedy někdy ukáže.“
„Nejsou to šarlatáni“
Nemá ale s naštvanými šarlatány problém? „Mému kolegovi Jakubovi Kroulíkovi, který je v Česku výraznější osobností na této scéně, občas volají a píší různí lidé, kteří mu na základě toho, co dělá, diagnostikují brzkou smrt,“ sama ale naštěstí takové zprávy ještě nedostává. „Jsou to ale lidé, kteří ve své schopnosti opravdu věří. Když se řekne šarlatán, evokuje to osobu, která vědomě podvádí. My se především setkáváme ale s osobami, které žijí v sebeklamu posíleném nevědomým klamáním okolí,“ vysvětluje.
Claire přitom nepochybuje o tom, že by někteří z nich měli dar. Ovšem jiný, než si myslí. „Tito lidé většinou disponují dobrou pozorovací schopností, charismatem, i terapeutickým nadáním. Problémem je, že tyto pozitivní charakteristiky vědomě či nevědomě zabalují do služeb, které mohou velmi uškodit, jak v peněžence, tak ve vztazích a zdraví, kvůli kterým většinou tyto služby vyhledávány jsou.“
Narozdíl od jiných profesí totiž u této práce postrádá „profesní“ zodpovědnost, nebo možnost se dovolat nějakého odškodného. „Pokud se rodiče těžce nemocného dítěte řídí radou léčitele a dítě umře, jdou do vězení rodiče. Léčitel je málokdy stíhán.“
