23. týden: Spaní na břiše? Smůla!
Se zvětšujícím se břichem se ukazuje jako čím dál větší problém spaní na břiše. Přitom na břiše spím celý život a jinak snad ani neusnu. Kamarádky mi poradily, abych si pořídila těhotenský a zároveň kojící polštář. Konečně, praktická a užitečná rada! V noci se k němu tulím více než k manželovi. Tomu se to samozřejmě moc nelíbí.
Upřímně nevím, jestli mu více vadí to, že se netulím k němu nebo spíše to, že polštář zabírá v posteli opravdu hodně místa a kdykoliv se přetočím, beru jej při obrácení s sebou a mého muže s ním dost často bacím. Přikláním se ale spíše k té druhé variantě, která manžela na Julii (ano, je to odkaz na žížalu Julii Dády Patrasové…) štve. A sice, i když je těhotenský polštář velkým pomocníkem, už to zkrátka v noci není ono.
Pravidelně se v noci probouzím mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Nevím, proč zrovna v tuto dobu, ale vždycky mě v tomto čase vzbudí potřeba odskočit si na záchod a poté se tak cca hodinu převaluji v posteli a koukám do stropu. Ze všech sil se snažím usnou, a čím urputněji se o to pokouším, tím více se to nedaří. A i na tuto problematiku jsem dostala radu. Ta mě ale naopak spolehlivě vytáčí.
Nesnáším, když mi zasloužilé matky radí, abych se teď vyspala do zásoby, protože pak se několik let nevyspím. Zajímalo by mě, jaké kouzelným zaříkadlo mám vyslovit, aby se mi podařilo prospat celou noc. V posteli jsem pak o to vzteklejší, jen si na to vzpomenu. Svůj podíl na mou nespavost určitě má i to, že naše malá je zřejmě netopýr. Ve dne je jakž takž v klidu a párkrát si kopne, ale jen co si dám nohy nahoru nebo si lehnu, začíná ten pořádný cirkus. A víte, na co jsem si teď vzpomněla? Ano, přesně na to, jak jsem si před pár týdny stěžovala, že naopak ještě mimčo nekope. A jsme u toho. Tak nějak jsem tušila, že za pár týdnu budu na její kopance paradoxně žehrat. Ale ne, nechci si stěžovat. Jsem opravdu velmi ráda, že se má čile k světu a já cítím, jak se hýbe, protože mě to uklidňuje a dodává pocit, že je snad všechno v pořádku. Jen by bylo fajn, kdyby si kopala ve dne a pak při usínání a v noci nechala mámu aspoň trochu vyspat.
Vážná hudba do bříška
A to přitom té netopýříci v břiše pouštíme před usnutím vážnou hudbu. Manžel si vždycky najde nějakou oblíbenou symfonii na telefonu a ten pak přiloží na moje břicho. Asi před dvěma lety jsem dělala reportáž z dětského dne v České filharmonii, který se skládal z různých workshopů s hudebníky a závěrečného koncertu vážné hudby na téma Jaro pro děti.
Ve filharmonii to pojali hravou formou, hudebníci byli převlečeni za různé broučky, luční koníky apod. a prostřednictvím her a pohádek seznamovali děti s vážnou hudbou i hudebními nástroji. A ne opravdu to nebylo tak, že by děti potichoučku seděly a poslouchaly. Naopak se aktivně zapojovaly a to dokonce i při samotném závěrečném koncertu ve Dvořákově síni.
Moc se mi líbilo, jak i dvou a tříleté děti projevují upřímnou radost z hudby. Když jsem se pak bavila se zúčastněnými maminkami, všechny se shodly na tom, že dětem pouštěli hudbu už během těhotenství a i hned po narození. A to mě inspirovalo! Mimochodem nejlépe prý miminkům v bříšku a v šestinedělí vyhovuje Mozart. Tak uvidíme, jestli naše princezna bude mít k vážně hudbě kladný vztah už od narození…
