Tyhle mizerné kameny stály české banky miliardy!

Odborník na určování kvality drahých kamenů Radek Hanus uvedl, že kameny jsou mimořádně ošklivé a nekvalitní. "Je těžké říci, kdo je vinen. Myslím, že to nebyli pouze znalci, ale i ten bankovní úředník, který peníze vydával, nebo schvaloval. Měl se zabývat tím, že kdyby to přinesl domů a dal to manželce, jestli by byla šťastná a řekla si: to je je krásný kámen. Ty kameny prostě nejsou hezké, ani jeden," dodal Hanus.

Nelegální transakce spočívaly v tom, že banky poskytovaly miliónové úvěry a jako zástavu braly nadhodnocené drahokamy, jejichž skutečná hodnota byla až desetinásobně nižší. Na přeceněné drahokamy - většinou safíry, rubíny, smaragdy - poskytovaly banky úvěry hlavně v letech 1991 až 1994. Celkem se odehrály údajné podvody za 20 miliard korun.

Ředitel expozice Mineralia, kde jsou kameny poprvé k vidění, Marian Gajda řekl, že kameny týkající se jednoho z případů se podařilo získat ze zkrachovalé banky, jejíž správce se je snažil bez úspěchu prodat. Mineralia je má nyní zapůjčené, ale může s nimi dále nakládat. Údajně budou k mání jako suvenýr na 100 korun kus.

Zástupci výstavy otevřeli na setkání s novináři dva kufříky, které byly plné kamínků - červené rubíny a zelené smaragdy. Jejich hodnota je prý zhruba 100 korun za kus, což odpovídá zpracování. V jednom kufříku je prý zhruba 1000 kusů. Banky ale za ně původně vyplatily půjčku dohromady za 400 milionů korun.

"Rubín je odrůda korundu, smaragd je odrůda berylu. Jde o to, že tyto kameny jsou relativně běžné v přírodě," dodal Hanus. Například korund podle něj má čtyři klenotnicky významné odrůdy a pátou, která je smirek, používaný jako brusivo. "Když půjdete do jakéhokoliv hobbymarketu, tak tam si koupíte šmirglpapír na broušení dřeva, a ten má stejné chemické složení jako tento rubín. Rozdíl je v tom, že smirek je nekvalitní, není čistý a má nízkou zrnitost," dodal. Rubín je prý přitom dražší než například diamant, což se podle Hanuse málo ví. Je to údajně kvůli tomu, že je na světě málo nalezišť rubínu, zatímco u diamantu jich je více.

Bankéři se podle odborníku spoléhali na posudky, které byly pouhým překladem dokumentů ze zemí, odkud kameny putovaly. Poslední stanicí bylo Německo, podle původních informací měly původ v Sovětském svazu, nakonec se ale ukázalo, že pocházejí z Indie. "Bylo tady několik distribučních firem. Za kameny platily penězi z té půjčky, což banky tehdy nevěděly a uvádějí, že kdyby to věděly, tak by na to ty peníze nepůjčovaly," dodal Hanus.

Znalci prý nenechávali kameny sami ocenit. Firmy, které dávaly kameny do zástavy, navíc půjčky vesměs nesplatily. "Díky tomu, že byly různé posudky, které stanovily cenu těchto kamenů jako velmi vysokou, tak banky byly ochotné v 90. letech půjčovat velké peníze," upřesnil Gajda. Podle něj nebyl za tyto obchody nikdy soudně potrestaný. Například znalci prý nehodnotili vlastní kameny, ale pouze předkládali posudky, které k tomu již dříve dostali.

Hanus uvedl, že nastala bezvýchodná situace - ve chvíli, kdy banky začaly mít podezření, že něco není v pořádku, nemohly dát podnět policii, protože půjčka byla součástí bankovního tajemství. Kriminalisté přitom údajně o machinacích věděli z neoficiálních zdrojů, neměli ale konkrétní podnět k vyšetřování.